Re: Chtěly byste být někdy mužem?

Jako dítě jsem si přála být klukem, když jsem chtěla hrát fotbal a okolí na mě blbě koukalo. Na střední, když jsem musela plácat volejbal, zatímco kluci se honili za balónem po trávníků a myslím, že podobné pocity, i když už ne tak intenzivní zažívám v podobných situacích i dneska.
Vím, že fotbal můžou hrát i ženský, i když když jsem byla dítě, tak mám dojem, že to až tak běžné nebylo, ale mě prostě bavil a baví ten fotbal v mužské podobě .

No a pak v každé situaci, kdy se po mně chce něco vysloveně ženského, třeba vzít na sebe šaty na nějakou společenskou událost, "chovat se jako dáma", "reprezentovat", být hostitelka, být za všech okolností "krásná"....
Jinak mi má ženská role celkem sedí, i když mozek zrovna po žensku nefunguje, ale to, že u ženy je předností být krásná, zatímco u mužů se spíše cení, co mají v hlavě a co dělají, to snáším jako žena hodně těžko, protože v tomhle tvrdě selhávám....
A není to o tom, že "kdybych chtěla, můžu se udělat krásnou..." Já prostě odmítám akceptovat, že je to u ženy tak důležité, že i z toho pohledu na krásu už byla vytlačena i ta primární prehistoricky daná schopnost porodit dítě.....U mužů a mezi muži se ten vzhled tolik neřeší. Kdykoliv na podobnou situaci dojde, chtěla bych být muž .