Re: už je dávno pondělí, vlastně skoro úterý!

UF, tak dnes se to vybralo, konečně, Toník to večer zalomil v půl šesté, tak jsem řekla, ne, hochu, vstávat ve tři nebudu, rožla jsem a nechala ho prospat za světla, aby nemyslel, že je noc, kolem půl osmé jsem ho vzbudila, hodinku si potichu sám hrál a pak jsme nakojili, zhasli a usnul. Zkoušel na mě ráno v půl druhé, ale když jsem se podívala na hodinky, řekla jsem, zapomeň, otočila se na bok, nerožla jsem a zahájila protestní spánek, sice si pamatuju, že protestoval a kopal nožičkama, ale víc už nevím, pláč by mne vzbudil. To samé pak proběhlo někdy ve čtyři. Potřetí to zkusil ve čtvrt na osm a to jsme v pohodičce vstali tak to budu takhle zkoušet dál