Re: Proč bereme dětem dětství?

Jo, přemýšlela jsem o tom ještě dlouho jen jsem neměla čas psát. Ale zrovinka o víkendu jsme se dostali do takové debaty v rodině. Tentokráte v mojí a v očích příbuzných jsem ta supermatka já a přivdaná přibuzná chudák dostala tak nafrak.,, .

Jenže to je těžké...já se dvěma dětma dělám domácí práce během dne a naše děti si spolu hrají. Rozvíjejí tu hru o kterou tu asi jde, jak si tak představuji.
V té druhé rodině si ale s dětma hraje maminka, domácí práce začíná až když uloží děti. Děti vodí do kroužku a tehdy si tak představuji, že má čas si v mezičase někde sednout a číst si nebo si dát kafe. Já to teda dělám, když vidím, že si děti hrají a ještě mě nepotřebují, kotlíky na plotně bublají, pračka jede na plné obrátky a já čtu noviny v uklizeném bytě. To je moje potřeba. Ona zase potřebuje vědět, že nad jejími dětmi je dohled, že mají zábavu.
Naše děti dokáží ledasco vymyslet a vybudovat si na zahradě,ale nemají moc rádi organizovanou zábavu, jako tady si sedni, já ti donesu to a to a ty budeš vyrábět právě tohle. Naopak jejich děti jsou naprosto nadšené a dokážou ocenit, když jim cosi vystříháš připravíš a oni z toho mohou vyrábět, milují organizované zábavy a dokážou si je více užít.

Prostě jiní lidé - jiní rodiče, jiné děti. A kdo z nás je lepší? ...podle nich si mi s dětma málo hrajeme. Já si zase myslím, že když si s nimi denně 2h maluju, vyrábím, luštím nebo aktivně hraju, jako že se zapojuji do her, které jsou mi příjemné a které mě baví (já třeba odmítám střílet a šermovat), je to akorát. My chodíme zase hodně ven, do lesa na hřiště občas do nějakého MC, vyhledáváme děti neb našinci nechodí do školky.

Každý jsme jiný. Oni třeba by 3 děti nechtěli nedokázali by se jim tolik věnovat, podle jejich slov. My jsme jiní, my se na třetí dítko těšíme, máme rádi ten mumraj co dokáží vytvořit, rádi sledujeme jak vymýšlí, objevují sebe i druhé... . |Sama ale pocházím z rodiny, kde to bylo přesně tak jak u té oné příbuzné. Kdo ví, jakou cestu si pak zvolí naše děti...