Zaplatili jste už někdy něco za vaše kamarády a jak se k vám potom chovali?

Před pár dny mě zaujalo téma, zda se přátelíme s lidmi, kteří jsou na tom finančně jinak než my.
A napadá mě otázka, zda jste někdy tyto chudší kamarády pozvali na nějakou akci (kavárnu, cukrárnu,restauraci)a zaplatili za ně či je třeba zavezli vlastním autem na výlet ? A jak se k vám pak chovali ? Měli k vám po tomto lepší vztah?

A abych se jen neptala, napíši vlastní zkušenost. My zase až o tolik bohatší nejsme než kamarádky. Trochu darovat mohu, ale byla bych ráda, kdyby to bylo víc vyrovnanější. V tomto jsem chtěla i na kamarádku brát ohledy a navrhla jsem ji, že můžeme ve všední den zajet do Ikei na to bezplatné kafe. Nabídla jsem se ji, že ji ukážu, kde se vyplňuje jejich karta do klubu(aby si na tu kávu mohla zajet i někdy sama) a též ji ukáži, kde dávají dětem penízky Škudlíky za účast. Domluveno.
Každá jsme tam s dítětem jela jiným autobusem, my přijeli o čtvrt hodiny dřív, tak jsem tam ještě zašla koupit na kartu 2 párky v rohlíku a nápoj. Jeden jsem snědla, druhý ještě před tím hygienicky zabalila do čistého sáčku a jakmile přijeli,tento druhý párek v rohlíku jsem ji nabídla(samozřejmě bezplatně). Přijala ho a okamžitě s chtí snědla.
Potom jsem se jí věnovala, ukázala jak se vyplňuje karta a jak získat Škudlík.Pak jsme zašli do restaurace. Já si šla pro kávu a poté ji předala kartu ať si zajde také. Viděla mě jak se to dělá, ale sedla si ke stolu a jít tam nechtěla. Tak jsem ji pro to kafe šla já, vlastně jsem ji dělala číšnici, ale nevadilo mi to. To jen píši jako vysvětlení toho, že jsem se jí kamarádsky věnovala. Popovídali jsme si o obyčejných věcech a já šla pak ještě koupit 2x dětské menu - kuličky s brambory a nápoj. 1 nápoj jsem jí dala, přijala ho a kuličky jsem přendala do zavírací misky a odnesla domů.
Nazpět jsme autobusem jeli už společně. Z ničeho nic mi kamarádka řekla, že je v jedné konkrétní věci na tom líp jak já. Byla to jedna věc, která mě velice bolí a tato její věta byla v tu chvíli rána pod pás. Vůbec jsem něco takového nečekala. První co mě napadlo, tak jsem si v duchu řekla, čím jsem ti prosím tě dnes ublížila, čím jsem se tě dotkla, že máš potřebu mě tak srazit? Dala jsem ji párek v rohlíku, krabičkové pití, přinesla jsem ji kávu, pomohla ji vyplnit kartu, naslouchla ji co mě vypráví. O našich penězích vůbec nemluvila. V ničem jsem ji neříkala, že jsme na tom líp. Nečekala jsem za to žádný vděk, to opravdu ne, ale rovněž tak jsem nečekala odplatu v podobě toho, že se dotkne mého nejbolestivějšího místa. Takže toto je má zkušenost.