Re: Desetilety kluk "bábovka" od přítele

Zahrádko, poradím - měj ho jenom ráda! Nic jiného není potřeba.
Vychovávat ho nemusíš, páč mámu a tátu na tohle už má.
A taky buď ráda, že to není grázlík a že "neškodí", buď kámoška.

Já mám taky "pečený holuby rovnou do huby" - jak já říkám partnerovu synkovi - poznala jsem ho v jeho 8-mi letech, teď je mu už skoro 19!
Mám ho strašně ráda, je a vždycky to byl úžasnej kluk. Taky jsem mu to vždycky říkala. Jako malý taky leccos nejedl, tak to prostě nedostával. Na tom, co se bude vařit, jsme se vždycky domlouvali - to mě fakt nikdy nenapadlo řešit (asi i proto, že můj brácha byl taky nežravec, takže jsem to znala z domova). Já jen chtěla, aby se pěkně najedl a aby mu chutnalo.

Máme, troufám si tvrdit, fakt moc pěknej vztah, i když se teď skoro nevidíme - furt někde coufá po praxích v zahraničí, stýská se nám po něm všem, včetně mého synka - jeho brášky (který je tedy tupl nežravec a neochutnávač, takže u něj jsem pochopila, že holt pro každého není jídlo to hlavní - dost často doma vařím jemu extra jídlo, páč mě nebaví točit těch pár jídel co má rád furt do kola i pro nás.)

My se kolikrát s manžou chytli kvůli tomu, že ode mne žádal "výchovnou podporu", že chtěl, abych mu vynadala atp., ale já trvala tvrdošíjně na svém- nemám právo ho vychovávat, páč s ním nežiju a nejsem jeho rodič. Já ho můžu mít jenom ráda a být jeho kamarádka. Jako říct mu, že se mi třeba něco nelíbí, to jo, ale to je tak asi všechno. A záleží jenom na něm, co si z toho vezme.
On ale naštěstí nebyl nikdy vzteklej (jako můj synek) a od první chvíle jsme si padli do oka a do srdcí, v tom jsem to měla parádní.
Pevně doufám, že i jeho bráška (můj synek) bude stejně tak správnej, spolehlivej, férovej a rozumnej, jako on!