stená myšlenka

Napadla mě dnes (při čtení jedné diskuze) naprosto stejná myšlenka. Navštěvujeme kurzy, čteme knihy o výchově atd. atd. (já tedy nic takového nikdy nedělala) a spoléháme, že v nich najdeme odpovědi na to, jak správně a nejlépe vychovávat svoje děti v domnění, že se tak vyhneme chybám a omylům. Zapomínáme přitom na přirozený instikt matek (ale i otců samozřejmě). Navíc chyb ve výchově se dopustíme nakonec stejně. Možná se poučíme z chyb našich rodičů a vyvarujeme se některým, ale přitom zároveň napácháme jiné. Nebo naopak nakonec děláme ty stejné chyby, neboť pouze kopírujeme model ze své vlastní rodiny.
A já si říkám, opravdu potřebuji nastudovat všechny možné brožury a knihy, abych mohla být dobrým (normální) rodičem??? A jsem opravdu špatný rodič, když nic takového nedělám???? Copak láska, podpora, pomoc už nestačí???? Vždyť i chyby jsou důležitou součástí života.