Re: Taky děláte na mateřské dovolené "ho..."?

Šš, nějak jsem pochopila, proč spousta žen rezignuje postupně na své koníčky a zájmy a vrací se k nim v lepším případě až když jsou děti tak v pubertě. Prostě nestíhají. Protože když k tomu tisíci maličkostí, co podle tvého muže není prací přibyde ještě pracovní proces, zvládnout je to opravdu na hraně.
Můžeme si něco namlouvat, ale i když se partner zapojuje, většinou to není v takové frekvenci, aby stíhal všechno, co je třeba. Žena se prostě snaží a i za tu cenu, že po návratu z práce lítá jako vrtule, dělá s dětmi úkoly, připravuje jejich pomůcky do školy, řeší, co je jim třeba koupit, připraví oblečení, svačiny - tohle jsou zrovna takové drobnosti, kdy stokrát nic umořilo osla, avšak nejsou považované za práci, protože výstupem práce s prádlem je alespoň komínek vyžehleného prádla, ale že jsi připravila svačiny, zkontrolovala domácí úkoly...no, vždyť jsou to přece drobnosti, proč o tom mluvit - ale přesně ty drobnosti stokrát nic umořilo osla.

To, že zpracováváš domácí fotky, archivuješ, přebíráš, necháváš je vyvolat, i když to není tvůj koníček je víceméně jako koníček bráno. U nás doma, když jsem jednou řekla, že už mám plné zuby toho, jak se pokaždé fotí stovky fotek /dítě nepózuje, ale sabotuje, foťák má pomalou závěr/ a pak se to musí přebírat /já/, bylo mi řečeno, že to je přece za chvilku. Chvilku typu čvrt hodiny. Při takových řečech se mi vždycky otvírá kudla v kapse, ale jen se vytočím, nikam to nevede, prostě devalvace úsilí druhého, pokud to nedělám já sám. Každý soudný člověk pochopí, že jen projít - otevřít fotku a podívat se na ní, jestli je ostrá a je dobré ji nechat, případně vyvolat - u několika stovek fotek není otázka deseti minut. A to se takhle dělá opakovaně mnohokrát do roka. Ale tak je mi to prezentováno s naprosto vážnou tváří. Bohužel když se na to vykašlu, asi nebudeme mít žádné album.

Že třídíš každé tři měsíce podle ročního období dětské oblečení, sháníš nové /u nás se třeba shání dost špatně, některé kousky oblečení jako tepláky v určitých velikostech, kde je o ně nejvíc poptávka, jsou hodně špatně sehnatelné a sekáče fungují dobře jen do batolecí velikosti/ - no to je taky ta jedna z tisíce maličkostí. Přetřídit, s dítětem věci vyzkoušet, staré vyřadit, vyhodit, případně nějak prodat, nové poshánět, co čtvrt roku, kompletní garderobu včetně čepic, kšiltovek, rukavic, řeší se nákup bot podle ročních období --- tak tohle je taky ta jedna z tisíců maličkostí, která není výrazně vidět, ale zabere dost práce a udělat se musí.

Asi jako když ti přijdou děti/dítě, v zádveří se zujou a vysypou kamínky z bot /jako malé to ještě nezametají/. Kdo jde a smete to?

Kdo jde a když se na linu objeví nějaký mlaskající flek z asi vylité šťávy, jde a utře to a kdo to přehlíží.

Kdo jde s dítětem na logopedii, na preventivní očkování.

Kdo často zajišťuje dovolenou - žena nebo muž? Podle mých zkušeností většinou ženy, stojí to taky dost času, pokud to není o tom, že se může jet kdykoliv kamkoliv za jakékoliv peníze a děti už nemají specifické požadavky - krmicí židličky, nočníky apod.

Kdo organizuje, zjišťuje výlety.

Kdo, když je třeba doma drobná výměna - třeba u žaluzie se porouchá táhlo, muž opravdu odkládá, žena jde, koupí, přemluví ho k výměně, případně sama vymění.

Kdo zajišťuje dárky pro děti, kdo většinou organizuje oslavy - pořídí dort, zajistí. Dárky většinou zajišťují ženy

Jak říkám - tisíce maličkostí umořilo vo... Ale jsou to právě ty věci, které se špatně dokazují, protože tím, že fungují a někdo /žena/ je zajišťuje, se soukolí rodiny hladce otáčí, všechno je zařízené, ale vypadá to, že to nikdo nedělá, že to samo.
Není to doopravdy jen o tom prádle a uvaření.
O pravidelném venčení dětí, dokud nejsou ve školách a školkách nemluvě.

Mohla bych toho vyjmenovat ještě víc, protože přesně chápu, jak myslíš že děláš to hov... a co ve skutečnosti zajišťuješ a možná mnohem víc.

Je to i o úctě k ženské práci, že každý dělá něco jiného, ale neznamená to, že jedna práce je míň cenná než druhá. Bohužel ten domácí servis je práce dost neceněná, žena si často sama myslí, že je víceméně služka, už z povahy té práce, kdy něco vyčistí a vzápětí rodinka výsledek její práce zničí - zašpiní atd...takže když si to i myslí sama, jen těžko prezentuje směrem k ostatním, že služka není. Velká část rodinek začne matku postupně i takhle vnímat a je boj vycepovat děti a správně vystihnout okamžik, kdy je zapojit a nejsou už malé, ale ani velké, aby se stavěly na zadní.