Re: Etika psychologů

Na druhý straně, mne to ani nebavilo - jedna z mých nejstarších vzpomínek je ta, jak všechny holčičky vozily kočárky kolem baráku a každý den si hrály na to samý. Nakrmit, přebalit, jít na procházku a povídat si, jaký to bude, až přijde taťka z práce. A když jsem jim navrhla, že by se to dalo pojmout i jinak, třeba že tátu při návratu z práce zajede auto, máma začne pít a dítě skončí v děcáku, tak mne začaly nenávidět. Logicky. To muselo být ve mně, všechny moje dětský hry byly kreativní, akční a přitom pořád v rámci intencí realistický (když jsem třeba hrála něco s loutkovým divadlem a postavy tam jedly, měly jako pecen chleba jeden piškot, vždycky jsem byla detailista, analytik a pragmatik). A vím, že jsem tím vytáčela jak rodinu, tak učitelky ve škole, nemělo to žádnej DŮVOD, nic jsem tím nesledovala, jen jsem taková vždycky BYLA. Co v tom chceš najít? Odborníci v tom našli jen toho Aspergera.