Připadá mi rozumné evidovat, kdo kolik dal, pokud je to ve vztahu, který je zatím neformální a nejsou v něm děti. Taky jsme to tak dělali, kupovali jsme byt na hypotéku, já jsem už vydělávala a měla víc úspor, hypotéka i byt byly z počátku napsány na mě, většinu vybavení jsem taky z počátku financovala já, muž, tehdy ještě ne manžel, dělal doktorát a místo platu měl stipendium, což není zdanitelný příjem. Přišlo nám to rozumné oběma, přestali jsme s tím po narození prvního dítěte, nějak už na to nebyl čas a vztah nabyl na vážnosti. Ještě předtím jsme na leasing koupili auto, to už muž pracoval (ale zůstal na VŠ ve výzkumu, takže příjem nic moc) a do auta investoval víc on. Bylo dobré mít přehled a vědět, že kdyby se něco pokazilo, mně asi zůstane byt a jemu auto a nějak se vyrovnáme.
Chování tvého přítele mi připadá dětinské, ješitné. Objektivně ty vkládáš víc, proč mu vadí, abyste to vedli v patrnosti - aby se na tobě mohl napakovat, kdyby se vztah rozpadl? To snad ne

Zkus mu vysvětlit, že to neznamená, že váš vztah nebereš vážně. Vzhledem k tomu, že se zatím neberete, to ale vlastně vůbec nemusíš řešit, rozhodně bych se kvůli tomu nehádala. Eviduj si to sama, pozemek zůstane tvůj i po svatbě, pokud ho nepřevedeš do SJM.
Co se týče reakcí a návazých témat, jako že on tě zase bude živit, až budeš na MD/RD - nesouhlasím. Péče o malé děti je práce srovnatelná s jakoukoliv jinou, výchova vlastních dětí je dokonce důležitější než jakákoliv jiná činnost, a obecně práce pro vlastní rodinu je velmi hodnotná - je nejkvalitněji odváděná, časově náročnější než zaměstnání a taková "čistá" (nedaní se

). Je dobré, když jsou partneři v době, kdy mají děti, už natolik zralí, že tohle neřeší, neporovnávají, váží si práce, kterou odvádí ten druhý, zkrátka chápou, že se nedá vše přepočítat na peníze a dokonce ani na čas.