Re: Střídavá péče proti vůli matky

tak jistěže se průměrný muž DOKÁŽE postarat o dítě. já bych ale řekla, že v těhle případech mají matky problém s tím, že z jejich zkušenosti se muž postarat NECHCE a to pak je v praxi větší problém, než že by se postarat nedokázal, kdyby chtěl. pro mého teď už skoro exmanžela stálo vždycky podnikání na hlavním místě před rodinou a podle toho vypadal i jeho podíl na péči o děti. jako například ani ne dvouleté dítě mu při hlídání zdrhlo z bytu, protože se zavřel u počítače a pracoval a bylo mu šumák, co si vedle dítě dělá. nebo nechal dítko šestileté doma v noci samotné, protože šel na blíže neurčenou dobu narychlo za zákazníkem a já byla v práci a musela jsem pracovat s telefonem u ucha, protože byla bouřka a dítě se samotné bálo. o tom, že jsem párkrát tahala děcka s sebou do práce, protože manžel prostě nepřišel včas domů, o tom ani nemluvím. jak mě sháněli ze školky, co se děje, že jim tam zbylo moje dítě (manžel na něj zapomněl) ani nemluvím. že nepovažuje za nutné dávat jim najíst či napít, takže mělé děti se z výletu s ním v parném létě vrátily dehydratované, přehráté, obolavělé je u něj stejně normální, jako že mu vůbec nevadilo je v zimě vzít do školky v pyžamku a ani jim nedat bundu (proč taky, když on s nimi jel ráno autem a já už si odpoledne s nedostatečně oblečenými dětmi nějak poradím). příprava do školy je s dětmi nulová, nezajímá ho, jestli mají X nemají úkoly, nezeptá se, prostě je nechá dřepět u televize nebo na počítači a neřeší. tohle a podobné, to nejsou věci, které by nezvládal. on by je zvládnul, ale nemá zájem, on podniká, on svůj čas musí věnovat podnikání a když už tedy musí mít u sebe děti, snaží se je uklidit někam, aby ho neotravovali a dali mu pokoj. přitom se ale nedá ani utěšovat tím, že o děti se sice nestará, ale aspoň vydělá - nevydělá, v podnikání se mu roky nedaří a rodinu finančně táhnu já, jenomže on je přece podnikatel a já jsem jenom pohodlný zaměstnanec, který netuší, co to podnikání je za námahu.

jako svěřit mu děti teď nemám problém. už chodí do školy, jsou šikovné, docela samostatné, péči-nepéči tatínka by vydržely. ale dlouhodobě mu je svěřit, dokud byly malé, to bych asi nedala. přeci jenom když člověk třeba přichází domů z nákupu a vidí v otevřeném okně stát na parapetě vlastní malé dítě (otec sedí v pokoji u počítače), tak je mu z toho spíš zle, než se by se radoval: "hurá, dítě se nezabilo pádem z okna, tatínek je borec!"