Re: inteligentní kniha na téma "jak žít s manipulátorem"

Máš pravdu, ale problém je v tom citovém odpoutání - jak se mám citově odpoutat od manžela, pokud se chci pokusit manželství zachránit? Já nedokážu žít manželský život bez citu - tím myslím hlavně sex ale i další věci které hrají v partnerství důležitou úlohu. A můj muž taky ne. Zřejmě asi nikdo. Jeslti ho odstřihnu, tak definitivně a to se rovná rovnou rozchod, žít s ním v jednom bytě jako cizí lidé to je nemožné a hlavně potom už opravdu úplně zbytečné. Jsem už po těch letech od něj odtažená velmi, to je pud sebezáchovy. on nepochopí proč. Právě to- uzavřít k němu cestu zcela, i tu poslední škvírku co zbývá - se udělat zdráhám- to je podle mě konec šance na partnerství. Co se týče osamostatnění v ostatních věcech, s tím s tebou naprosto sohlasím. Je to nutnost, využívá toho v můj neprospěch, mě to posílí.
Argumenty - přesně jak jsi psala, pokud ho jimi zaženu do kouta, naprosto nesmyslně věc zcela otočí nebo začne být agresivní (tím myslím zvyšuje hlas, křičí, nenechá mě domluvit, snižuje mě (já jsem nechápavá, takže mi to vysvětli ještě jednou pomalu atd...). Já se tomu kolikrát musím začít smát, protože je to zcela absurdní a dětinské, z jiného světa. Fyzická agrese ani nadávky u nás nejsou. Pokud zvyšuje během rozhovoru hlas, naučila jsem se odejít z místnosti. Cestou argumentace opravdu nečekám, že obstojím.
Co se týče mého sebevědomí- mám ho dost na to, abych stále jasně věděla, kde jsou hranice a zametat sebou nenechám. Proto časté ostré spory. Kvůli dětem často zametu věc pod koberec, to však neznamená, že mu podléhám. Myslím že se od něj nenechám zlomit, já o sobě nepochybuji, mám v sobě silné zázemí výchovy v dětství . Vyčerpaná jsem ze života plného napětí, stresu a toho, že jsem na vše sama (nemohu se na něj spolehnout).Oba víme, že ten psychicky odolnější jsem z nás dvou já, taky to asi těžko nese.
Tak pořád přemýšlím, jak to myslíš,citově se odpoutat v manželské praxi?