Re: Půjčení auta kamarádce

Pawlo,

no jo, ale za to zakladatelka přeci nemůže.

Já ten dotaz vnímala spíš jako otázku, jak by se to dalo formálně zajistit (třeba, co já vím, napsat kamarádku do pojistky jako dalšího řidiče). A že zakladatelka půjčit v zásadě chce, ale napadly ji určité pochybnosti, tak to chce s někým prokonzultovat, je to fakt tak špatně?

Jasně že úplně nejlepší ze všeho by bylo okamžitě předat klíčky a na nic se neptat. Ale je opravdu tak hnusné dovolit si nad tím napřed zauvažovat, navíc anonymně, takže ta kamarádka se to ani nedoví?

Nás kdysi požádal velmi dobrý kamarád o ručení na půjčku. On byl v té době single, my měli dvě malé děti. Je od nás taky hnusné, že jsme hned nekývli, ale napřed si s manželem sedli a probrali to ze všech stran, jestli si to můžeme dovolit a co bychom dělali, kdyby kamarád nemohl plnit (že by nechtěl, o tom jsme neuvažovali, natolik dobře ho známe). A pak jsme kývli, ale úplně automatické to nebylo. (mimochodem, tomu kamarádovi před tím odmítli ručit dva další jeho kamarádi).

Ta situace málem nastala, protože ten kamarád pak měl úraz a byl dlouho v pracovní neschopnosti, ale naštěstí se to stalo až poté, co měl většinu splacenou, a ten zbytek nějak ustál.

A fakt se VŮBEC necítím jako padouch kvůli tomu, že jsem tu potřebu to napřed rozebrat měla.