A co by vám to naopak usnadnilo?
Myslím reálně, ne, že by nám všem život usnadnilo být zdravý po boku empatického a milujícího miliardáře, to samozřejmě taky



Já jsem dřív myslela, že komplikace způsobuje "lenost", "nedostatek času", "nepříznivé okolnosti", "nepodporující manžel", "malé dítě" a mnoho jiných "objektivních" příčin.
Pak jsem zjistila, že obvykle STRACH - ať už z toho, že neuspěju (a ztratím iluze, pevnou půdu pod nohama, naději, peníze, budu trapná,...)...a kupodivu i strach z toho, že "co když uspěju" a zjistím, že na to ale nestačím nebo že to není TAKOVÉ, jak jsem si to představovala...
Jak to máte vy?
A ještě jedna otázka: Domníváte se, že je dobré vědět, kde budete chtít být a čím se budete chtít zabývat za pět, deset, dvacet let? Na sobě jsem zjistila, že se každých 5-7 let opravdu dost měním, mění se mi preference, zkušenosti, dovednosti, mění se i společenská situace a možnosti (kdo by před 20lety uvažoval o podnikání přes internet, nevěrách přes mobil atd.) a tudíž vlastně když si něco většího naplánuju a tak těch 5-7let mi trvá, než tam "dojdu", tak když tam dojdu, tak vlastně zjistím, že tohle už vlastně nechci...má podle vás smysl "plánování" v horizontu větším jak rok? Já už na dýl jak rok neplánuju

Díky všem za odpovědi

, budu později a dočtu si a zareaguju.