Re: rodičovské schůzky

Třídní schůzky jako takové mi nevyhovují. Obvykle to, co je třeba sdělit v širokém kruhu, lze stejně tak dobře napsat mailem. Za ztrátu času považuju neustálé řešení, že desetiletá Anička nemůže na školu v přírodě, protože si neumí sama utřít zadek, nebo že děti nejedí polívky a někdo z rodičů či učitelka by jim to chtěl dát befelem.
Vyhovují mi na prvním stupni konzultace, kam přijdu já s dítětem a probereme všechno od učení přes motivaci až po to, jak se dítě cítí v kolektivu, učitelka si řekne svoje, dítě si řekne svoje, já si řeknu svoje.
Nevyhovuje mi způsob u starší dcery, kde jsou nejdřív společné schůzky a pak se stojí fronty u kabinetů; to mě odrazuje a nechodím tam, na druhou stranu nemám důvod; když budu mít pocit, že dítě má v nějakém předmětu problém, buď tu frontu budu muset vystát nebo se domluvím mailem s vyučujícím na jiném termínu.