Re: jak kdy

To bylo pro mě tak hrozný, že to ani okolnosti napsat nemůžu, jako kdyby to všechno prasklo najednou...najednou jsem se stala naprostým vyhnancem odevšad, ke kterému se nejbližší obrátili zády - jo, i jsem si za to mohla sama - ona je ta vina vždycky tak nějak na obou stranách. Říká se, že si obě´t hledá svého vraha - tak já udělala totéž a naprosto všechno ve mně umřelo, zhroutilo se, nezbylo téměř nic.
Něco jako karta Věž v tarotových kartách, kdy člověk staví něco a těsně před tím, než to dostaví, zatřese se to a zhroutí..a zbudou jen pevné základy, a těch bývá jen málo. Jsou to takové ty věže z iluzí, které lidé staví a které se často zboří.
V tu chvíli přišla pomocná ruka, tu člověk může přijmout nebo ne...a od té doby jsem pak zase stavěla. Jinak...používala jsem z těch trosek ty kostičky, které jsem vyhodnotila jako ne ty falešné, ale ty doopravdické, pevné.
Nemohu být konkrétnější, ale prostě - jde to. Jde to strašně pomalu, ale jde...jen to chce tu rozvahu a sílu. Já jsem věřila, že to půjde, kdybych nevěřila, půjdu si stavět jinam. Jenže to bych to rozmetala všechno....a zbořit je jednodušší než něco postavit.
A protože jsou pro mě nejdražší vztahy mezi lidmi, snažila jsem se opravdu a vzkřísit hlavně ty, ale ne násilím, to je věc, která jde hrozně pomalu. Mně to ale stálo za to. Nejsem ještě u konce, ale to člověk není celý život.