Re: Tatínek vs. Štědrý den

Tak u mne hledal soud příjmy na JEN mé straně. Prolustroval si mne, kolik beru, pak padnul dotaz, zda mám rodiče a jak mi pomáhají,upozornili mne, že podle zákona mohou být k výživnému na moje dítko donuceni (nevím jak, když v té době už byli xx let po smrti). Když jsem soudce upozornila, že JÁ dítko živím a chci totéž po otci, s velkou nechutí si vyžádal potvrzení o JEHO příjmu, na JEHO rodiče se ani nezeptal. Někdy jsem měla dojem, že soud hledá lehčí cestu, na koho hodit výživu dítěte. Hodit plně náklady na matku je přece tak snadné...
Akorát u mne to nebylo tak jednoduché, protože jsem se velmi bouřila a občas psala stížnosti až na ministerstvo, poslancům, premiérovi apod. Naštěstí jsem po xx letech padla na soudkyni, která pochopila, že živit dítě není legrace, a která mi pak i dost pomohla. Než jsem k ní ale byla přidělena, musela jsem na krajském soudu udělat takovou scénu, že jse čekala, že mne od soudu vyvedou. Já tam řvala, až se okna třásla. Protože okresní soudce mi napsal do rozsudku ohledně zvýšení alimentů, že otec může na dítko (v té době asi 17-leté!) posílat maximálně 50,- Kč měsíčně, neb mu na alimenty nezbývá. Protože otec prý má PRÁVO na kulturní vyžití, kterým je v jeho případě návštěva pohostinství. To mi ruply nervy a přednesla jsem na soudu takovou přednášku, jakou neslyšeli ani na fakultě. Řekla jsem jim, že se nedivím, že se v tomto státě děti nerodí, když soudci vykládají zákony takhle debilně. Otec má podle nich právo na kulturní vyžití, na co má právo matka? Vařit, uklízet, mít práci, která nekoliduje s pracovní dobou školky/školy a pečovat o dítě? Takže pokud to druhý rodič nedělá, měl by svou spoluúčast vyjádřit finančně, a ne aby bylo všechno na matce. Ještě jsem dodala, aby se za takové rozhodování styděli, a jestli mají odvahu, ať mi rovnou plivnou do tváře, že za to budu radši než za jejich debilní rozsudky. A že neurážejí jen mne, ale stovky dalších matek, které mají problémy s vymáháním alimentů. Soudci měli při mém proslovu sklopené tváře a oči zavrtané do papírů (oni za to ale nemohli, to byl odvolací soud, rozhodoval soud okresní), pak následovala minuta ticha, posléze vstala předsedkyně soudu, jménem soudu se mi OMLUVILA!!! a spor se vrátil k novému rozhodnutí na soud okresní. Asi okresnímu soudci něco řekla od plic, protože od té doby bylo všechno bez problémů.
PS: na tu přednášku nezapomenu, co živa budu, to byla fakt síla.