Re: Muž s charisma, kterého by chtěla každá

(vůbec tady nejsem, ve skutečnosti pracuju, ale tohle mi nedá )

Pokud tedy máme hovořit o typu muže, tak bych si v tomto případě dovolila podotknout, že jsou minimálně dva. Tzv. charismatický typ se nemusí shodovat s typem dobyvatel. To, co jsem chtěla tehdá říci, bylo vlastně to, že jsou muži, nebo možná i kultury, u nichž je běžné, že ženy určitým způsobem dobývají a užívají u toho kulturou (či společenskou třídou) uznávané prostředky.

Znám několik charismatických typů odpovídajících definici "Tenhle byl zvláštním způsobem atraktivní, takže když zaflirtoval, lichotilo to naprosto všem." Z toho minimálně jeden z těch mých známých, který dodnes imponuje většině žen, které potká, je pěkný grázl a minimálně jeden další je podvodník a šarlatán.
Myslím, že i o dr. Bartákovi (tech chlápek, co ho soudí, že znásilňoval a ponižoval zaměstnankyně) se tvrdí, že je pořádně charismatický, a i když se choval tak, že by normalní člověk čekal nějakou šťavnatou psychiatrickou diagnózu, odborníci na něm nevykoukali nic jiného, než že je machista.
Charismatické jsou samozřejmě i ženy, ale zase první, kdo mi vytane na mysli, je žena s patologickým chováním, která je velmi oblíbená, ale příliš sebestředná, egoistka, silně bažící po penězích.
Všichni zmínění se umějí báječně prodat, okolí je považuje za lidumily věnující se charitě a pomáhající potřebným, i když se k svému okolí chovají často nepozorně, přezíravě a pohrdavě, toto okolí jim leží u nohou. A když ne, umějí se velmi elegantně pomstít tak, že by od dotyčného pes kůrku nevzal.
Hm, takže spíš popisuji poddruh Charismatický manipulátor, že?

Znám i hodné charismatické lidi, ale holt nepřitahují takovou pozornost

No a teď k tomu dobývání - naší kultuře to fakt není vlastní. Není časté, že by muž dámu zval na nóbl akce, vrhal na ni zbožňující pohledy, zatímco jí pomáhá z/do kabátu a třeba pár měsíců podobné činnosti po ní "vůbec nic nechtěl". To by mimochodem asi stejně žádná nevydržela, bo by nechápala, o co mu jde. Kdyby jí chodil hrát serenády (terminus technikus, něco, co se stále provozuje) ve 4 ráno pod okno, nejspíš by ho nezařadila mezi kandidáty vhodné pro spokojené manželství. Ve chvíli, kdy by to dotyčná dovolila, vybalil by básně a romantické civění na měsíc.
Jenže když si tento scénář připraví cizinec, pro něhož je normální, Češka padne omámeně na znak už někde u bodu 2, čímž dobývání zhatí. Dobyvatel je zklamán úrovní dotyčné, bo ji považuje za lehkou děvu.

To je normální kulturní problém, něco podobného se přihodilo ve velkém i za 2. sv války v UK. USA vojáci randili s UK dámami, obě strany si pak stěžovaly na postupy těch druhých. USA byli prý moc hrrr, zatímco UK byly pro USA děvky. Takže co s tím. Situace byla kritická, nasadili tedy výzkumníky.
Ukázalo se, že problém byl v líbání. V USA je polibek na počátku namlouvcího rituálu, tedy ve skutečnosti se tam líbá každý s každým a nic to neznamená. UK má polibek v namlouvacím rituálu až skoro na konci, kdy už e jde v podstatě do postele. Takže UK dámy sice odolávaly polibkům těch nevycválaných proutníků, ale když už daly, tak daly všechno. Podle USA tedy děvky.

Co tím chci říct – že takové to slušné dobývání není běžnou součástí naší kultury, nemůžeme to od mužů očekávat. Občas máme kliku, ale buď s cizincem, nebo je dotyčný dobyvatel rovnou podezřelý, bo to není normální. Bůhví, co se z něj vyklube za vykuka. A když už tu kliku máme, obvykle nevíme, jak s ní naložit, bo nám takové chování není vlastní.

Holt máme peška a taky proto tak snadno naletíme grázlům, kteří svých schopností zneužívají, nebo nevěříme slušným, bo nevěříme, že to nejsou grázlové.

Je to na prt