Re: Jaké podivné náhody,které jste nedokázaly pustit z hlavy,se vám staly?

Je otázkou, nakolik to jsou či nejsou náhody. Jedna z podivností, která se mi stala už před mnoha lety, ale na které nemůžu zapomenout. Kdysi slavil můj otec kulaté narozeniny ve velké společnosti, byli jsme v podniku na konci města, končila jím dlouhá rovná ulice. Táta byl kardiak a v průběhu večera zřejmě stresem a vyčerpáním jej srdce začalo zlobit - vypadal vyčerpaně, byl bledý a stěžoval si na bolest. Vzhledem k tomu, že jeden infarkt už měl za sebou, docela mě to vyděsilo a nějak instinktivně jsem potřebovala na chvíli ven, prostě ten strach vydýchat. Když jsem tak chodila po setmělé ulici, ačkoli nemám ve zvyku nijak presonifikovat smrt, vysloveně jsem "smlouvala se smrtí" - něco ve smyslu "jeho ne, ne teď, běž jinam a vem si někoho jiného", prostě klasická reakce na to, když se člověk bojí, že mu odejde někdo blízký. Pár desítek minut na to na stejné ulici o pár bloků dál na infarkt zemřela matka mé známé - naprosto nečekaně a v poměrně mladém věku. Náhoda, ale vždycky mě zamrazí, když si na to vzpomenu.