Re: Dcera nejí

ani nevíš, jak s tebou cítím....

taky mám doma nežravce (aktuálně 7 let) - dneska se mi tady rozbrečel, když jsem mu oznámila, že budou k večeři bramborové placky (jako prcek je měl rád, ale už jsem je dlooouho nedělala)

...mám ale v živé paměti, jak téměř nejedl celých cca 5 let - v nemoci (a stačila blbá rýma) skoro vůbec, pak jsem ho 14dní rozjídala, aby zas něco chytil a zas nejedl...

... když měl horečky, nechtěl ani pít , sirupy na horečku z něj lítaly obloukem, na lačno to neudržel, takže jsem pak dávala jen čípky...
při těch vysokých horečkách (jednou jsme zrovna byli u našich) ,když se nám je podařilo srazit, chtěl k jídlu jen kostkový cukr - tehdy jsem už zoufalá volala do nemocnice, co s ním mám dělat a doktor na pohotovosti mi řekl, ať mu dám co chce a vůbec to neřeším... tak jsem koupila krabičku kostkáče - u nás doma se tohle vůbec nevyskytovalo... tehdy, to mu bylo 2,5 roku, je měl opakovaně vždycky 1x za měsíc cca 5-6 dnů nad 41 st. - bez jakýchkoli jiných příznaků - to bylo fakt hnusný období.... nakonec mu na imunologii zjistili hyperfunkci imunitního systému....

zkus se s ní domluvit - už je celkem velká, co by chtěla a to jí dej - i kdyby to mělo být jednom kousnutí ...
Já se s ním vždycky takhle domlouvala - stylem: já vím, že nechceš nic jíst, ale něčeho si kousnout musíš - tak mi řekni, co to bude a já ti to připravím. Když si nic neřekneš, tak tady máš 3 piškoty (kousek rohlíku, atp.) a sníš aspoň ty...
V době nemoci jsem vždycky jsem vybírala z toho, co jí a má rád...
Bohužel taky se mi párkrát stalo, že se i po tom, co si řekl že chce a pak to několik let odmítal vzít do pusy...njn...

U těchhle typů je to přesně opačně, než u žravých dětí - alespoň ze zkušeností, které já mám se synkem - po nemocech se většinou dlooouuuze a pomalu rozjídají na obvyklé množství jídla...