Filozofický rozhovor dvou mužů (odposlechnuto)

Před chvílí jsem obědvala a vedle u stolu seděli dva muži cca 55 - 60 let. Slušně oblečeni, peněz zjevně dost. Jejich hovor se nedal přeslechnout, protože pořvávali na půlku restaurace. Chuť k obědu jsem ztratila po následující výměně názorů:

A: A víš co, voe, sem letos udělal voe? Jsem se prostě zasek a k Vánocům jsem ženě nic nekoupil. Prostě sem se, voe, rozhod, voe. Prostě se mi chtělo jí nic nekupovat. A když mi brečela, jak jsem jí to moh udělat, tak jsem jí řek: vidíš, voe, moh. Prostě se mi zachtělo nic ti nedat...
B: No, voe, správně, tak to má bejt. Já letos nic nedal dětem, voe. Tolik prachů mně furt stáli a já prostě nechci hodinu čekat v Alze na nějakej zasranej počítač, voe. Stejně jsou to hovada nevděčný, voe...
A: Jsem, voe, zjistil, voe, že celej život redukuju na to, že nebudu rozvádět myšlenky, který nemá smysl rozvádět, že nejdu tam, kam nemá smysl chodit, že musim žít pro sebe, protože nikdo pro mně nic neudělá a tak musim sám.
B: jasně, protože se na tebe, voe, jinak stejně všichni vys.rou. Hlavní je bejt spokojenej, voe....

A v tomto smyslu se pokračovalo asi čtvrt hodiny, než jsem odešla.

Že by nová emancipace mužů?