Re: Už se nám to krátí :-)

Popravdě...už aby to bylo.Nepamatuju u Ondráška takový bolesti od kopanců, probdělý noci kvůli pozici mladýho pána že mamina se nemůže pohnout...vrátí se vždycky tam kde to bolí a nehne se, paličák:)
Sem permanentně utahaná, zase je fakt že když mám Ondráška doma(do školky ho dávám sporadicky, mám ho radějiu sebe.To už musím být hodně utahaná abych ho tam na pár dní dala) sem nějak plnější života kvůli němu.Mám pocit že si ho musím užít do zásoby.Z toho mám největší strach - že bude trochu upozaděnej