Re: Jak čtou vaše děti

Čtyřikrát je moc a je to zbytečné (i u krátkého textu a ten Váš je navíc na prvňáka hodně dlouhý). Jednak to prcky otráví a jednak si to po dvou přečtení pamatují a tudíž doplňují slova podle paměti a nečtou.
Paní učitelka nám říkala, že by úkoly měly zabrat maximálně 15 minut (na začátku první třídy, teď je to víc o čtení, ale nemělo by to být víc než 2x 15 minut).
Mám prvňáka a druháka.
Prvňák má číst denně, někdy má něco zaškrtnutého ve slabikáři, někdy ne, tak si sám něco najde, buďto třeba stránku dopředu, co ještě nečetli, nebo něco dozadu, co si už nepamatuje. Je to ale vždy pár řádek (jak jsou dlouhé články ve Slabikáři). Než šel do školy, číst neuměl. Jednodušší slova čte po slabikách, ty víceslabičné a s novými písmenky, která nemá zažitá, čte po písmenkách nahlas a pak řekne celé slovo. Paní učitelka říkala, že do toho zatím nemáme zasahovat a máme je nechat číst, jak čtou.
Když byl starší prcek v první třídě, se čtením jsme hodně bojovali, nešlo mu to (a nejde ani teď), paní učitelka mi tehdy doporučila půjčit si jiný Slabikář, aby se mu texty neopakovaly a měl toho na čtení víc, což mi přišlo, že pomohlo (protože on jinak, jak mu ta slova číst nešla, tak zkoušel a domýšlel). Občas nosil ze školy i oskenované kratičké texty z jiných učebnic.
Ale přišlo mi, že líp se čtení začalo trénovat, až znali všechna (nebo většinu) písmenek. Pak se dala najít knížka, nebo časopis, co děti zaujme (což se o článcích ve Slabikáři většinou říct nedá) a mohli jsme se při čtení střídat.
Jinak se starším jsem byla kvůli čtení už u psycholožky a ta říkala, že číst více než 30 minut denně nemá smysl (tedy mluvím o dětech, kterým to nejde, ne o čtenářích, kteří si s knihou zalezou do postele), že jsou pak utahaní a jde jim to ještě hůř a akorát se jim to zprotiví. Říkala, že stačí i 10-15 minut (a klidně i 5 minut, když to ten den prostě nejde, ale hlavně aby to bylo denně).