Re: Nestačí mi málo k radosti

Ahoj,
ani nevíš, jak ti rozumím, i když nejsem spisovatel . Před časem jsem tu řešila něco podobného - v práci: když jsem s něčím nemohla hnouit, měla sekeru aúod., byla sjem nervozní, a když se mi něco povedlo, nebo i dost povedlo , tak žádná radost - jen pocit úlevy smíšený s ně moc nadšeným očekáváním, co přijdě teď. Taky sjem si stěžovala, že nemůžu číst ,do ničeho se začíst atd.
Na nějaký pocit radosti a opojení ani nečekám, stačilo by mi, kdyby se mi vrátily ty bčasné veselé chvilky - opouští mne humor. A ten jsem, mívala skoro vždycky , plus takový ty chvíli, kdy se směješ, že tě bolí břicho. Nejhorší je, že mne opuští i taková ta sice skepse, ale daná tím, že o nekterých věcech uvažuju a vadí mne, nejak se angažuju. Poslední dobou mne prostupuje pocit, že je mi všechno tak nejak jedno, a to je asi nejhorší. Deprese to není.
Poradit ti neumím, ale až na něco přijdu, budeš první, kdo se to dozví. Zkouším cvičit jogu, ale má to zatím jen určité efekty na telesnou schránku, nikoliv na ducha.