Re: návštěva pohotovosti

Hele oni se jistí....myslela jsem, že se to už nestává...ta hořkost, že mě někdo nařknul z týrání je pořád...a to jednání personálu oddělení a DR bylo prostě příšerné.
Kdysi jsem taky odezla syna na pohotovost...bolelo ho břicho. Skoro mi kdysi prasknul slepák...měla jsem strach.
Jenže dopoledne bal ve školce a hráli hokej a někdo ho švihnul hokejkou přes obličej....rozseknuto na bradě. Už jen proot, že jsem nebyla schopná přesně popsat jak se to stalo(bujdej´d jo, když jsem tam nebyla).
Pak syn týden před tím se na náměstí brknul o přívody k nafukovacímu hradu....odřená obě kolena a ruce maličko.

výsledek: nechali nás tam.....odmítli nás pustit dom....primářka mi přišla vysvětlit, že našesituace je vážná a zvažují zavolání sociálky. Sny je vyhublý a potlučený ...tak jsem ji řekla, že si má u naší Dr zjistit, že syn takto váží normálně a manžel na 182cm nemá ani 60kg....
jenže naše Dr údajně nebylak mání...drželi nás tam do pondělí...NIKDO se nám neomluvil a ten pohrdavý výraz BRRRRRRRRRRR

Předloni měl být mladší syn hospitalizován. Hlásila jsem , že je vychrtlý pořád...potlučený a poškrábaný z lesa a manžel je kost a kůže a dítě asi tlustší nebude. DR na mě koukal jak na blázna. Tak jsem mu vysvětlila, že žádné obvinění z týrání neberu, že jsem se tady s tím už setkala....a vzpamatovávala jsem se z toho dost dlouho.