Re: Můj manžel neví co chce

Zakladatelka píše:

Manžel odešel ze zaměstnání = ne, že by ho vyhodili!!!, ale se zaměstnavatelem se nepohodl, navíc „Nemělo to s náplní práci nic společného. Byly to spíš vztahové problémy. Neumí podle mého názoru rozlišit co si může dovolit zaměstnavatel k zaměstnanci a naopak.Oboustranná chlapská ješitnost.“
Takže pravděpodobně odešel bez opravdu závažného důvodu, v době, která rozhodně nepřeje „jen tak“ změnám zaměstnání, a kdy to rozhodně není o „tak si najdu něco jiného“ (natož dokonce „lepšího“).

Je to už 8 měsíců, není divu, že je zakladatelka z toho již unavená a zneklidněná, protože navíc "Práci si nehledal" + když „Snažila jsem se mu vysvětlit, že všude je něco, ať se nad tím zamyslí, uváží pro a proti a jde zpátky. To byl oheň na střeše.“

Zakladatelka navíc na muže netlačí, pouze se ho snaží pochopit a pomoci mu, zejména proto, že vidí, že je nerozhodný („Kdybych necítila, že váhá, tak bych o tom vůbec nemluvila.“) a spíše pasivní než aktivní „Kdybych věděla,že se o nějakou práci trochu zajímá, tak bych ani nepípla.“), navíc ho povzbuzuje („Kolikrát já jsem mu řekla, že je moc šikovný, má střední školu, že bude všechno zase dobré.“).

Nicméně, chování partnera zakladatelky nevypadá z jejího pohledu moc optimisticky: „Jeho slova byla, zatím do práce nepůjdu, pak si něco najdu. Žádná snaha se jenom podívat jaké jsou nabídky práce atd.“

Vůbec se zakladatelce nedivím, že už neví, co by ještě mohla v takové situaci udělat užitečného, a že jí ta situace není vůbec příjemná, zvláště pokud se "zatím" protáhlo na 8měsíců - a kdo někdy byl nezaměstnaný, ví, jak se potenciální zaměstnavatelé s každým dalším měsícem navrch dívají na nezaměstnaného, potenciálního žadatele o práci.