Proč je špatné cítit se stará?

Opět jsem byla u holiče. Opět jsem nadhodila své oblíbené téma - že uvažuju, že si přestanu barvit vlasy. Kadeřnice, taková mladá a příjemná slečna , se upřímně zděsila - jako před časem její kolega, který to korunoval výrokem "Jste přeci žena!".

Proč je špatný cítit se stará či alespoň starší? Ve čtyřiceti, kdy už člověk opravdu mladý není a klidně by mohl být už i prarodičem?
Proč, když řeknu, že už se cítím straší, či stará, či "na něco stará", proč se lidé zhrozí? Proč si za stará dosadí - já nevím co - asi ošklivá, nevákonná, senilní, do starýho železa, odepsaná? Proč mi si sobě to lidi tak vehementně rozmlouvají? Proč s sebou slovo "starý" nese spíše negativní konotace? Když kdysi Vrchlický o sobě v padesáti řekl, že je velebný kmet, nikdo mu neodporoval.

Já už se fakt necítím a nechco cítit mladá a unavuje mne představa, že bych měla mládí předstírat. S pojmem starý jsem mívala spojených spoustu pozitivních představ, jako třeba - zkušený, vyrovnanější, zralý, ev. dokonce moudrý - tož, do prčic, když řeknu, že jsem stará, vysílám tím signál, že očekávám respekt a ne že očekávám pampersku, shovívavost a kašovitou stravu!!!!!