Re: Žárlivá kočka

Mám doma žárlivého kocoura - nežárlí tedy na dítě, ale na druhého kocoura. Ač je kastrovaný, začal po příchodu nového člena čůrat po bytě (boty, oblečení, deky, polštáře, batohy...), musely jsme vše poctivě uklízet, všude zavírat. Trvalo to hodně dlouho a ještě i dnes, když doma necháme deku přes postel, tak ji kocour počůrá (tak 1 : 10 když jde kolem). On ale i z příchodu nového člena onemocněl, byl dost stresovaný, nešťastný, ani se nechtěl nechat hladit. Postupně jsem se k němu přibližovala víc a víc, pokaždé jsem se ho snažila pohladit, když jsem šla okolo (když neměl náladu, dala jsem mu spíš nějakou mlsku jako úplatek). Teď už je celkem v pohodě. Některé kočky jsou opravdu moc citlivé, moje rada asi je - být trpělivá, nezapomínat, že tam kočka je, promluvit na ní vždy, když jdeš kolem, případně ji podrbat, pohladit, pokud má ráda nějaké kočičí mlsky, tak sem tam uplácet, položit před ní dítě do postýlky a pochovat na chvíli kočku.... Ono s miminkem máš už tak celkem dost práce a opečovávání...ale opravdu stačí na kočku mluvit - a klidně můžeš mluvit na oba současně a zpívat jim (občas se ke kočce natočit, aby viděla, že mluvíš směrem k ní).