Re: Jak přežít pubertu našich dětí?

http://www.rodina.cz/diskuse3.htm

V devíti to bude teprv prepuberta. Jinak: nepřežívala jsem, prožívala. Děti byly najednou dospělejší: když byly ochotny diskutovat, bylo o čem a mělo to jistou úroveň, když bojovaly s hormony, stačilo je nechat v útočišti jejich pokoje a neprudit. Teď je jim 17 (syn) a skoro 19 (dcera), a už si nevybavuju, že by se dělo něco strašného. Co se týká učení, přenechala jsem jim většinu odpovědnosti již na 1.stupni, takže později si jen dobraly skoro celý zbytek, u syna občas ověřuji dotazem, zda na některé předměty nezapomíná úplně. Co se týká úklidu je stabilně nicmoc ale únosný (zcela v intencích mého nevalného osobního příkladu) - v pubertě ani po ní žádná změna k horšímu ani lepšímu. Boj o pozice ve smečce probíhal hlavně mezi otcem a synem, já jsem se do argumentační vysilující bitvy se synem dostala jen párkrát. Nyní je syn na rok v USA, takže i boje utichly, děti jsou radost