Co považujete za zásadní životní zkušenosti, které vás osobně posunuly?

... a co jste z nich pro sebe vyvodily?

Za mě:

1. Otec, který, ač byl otcem milujícím, byl zároveň alkoholovým bijcem svých partnerek a z dětství nám ve finále udělal sérii událostí, ke kterým se raději nechci vracet. Vyvodila jsem z tři závěry: slabocha, alkoholika a násilníka jako partnera absolutně neakceptuju. Pokud na mě jednou muž vztáhne ruku, končím s ním. Takovéhle dětství svým dětem (dítěti) dobrovolně nepřipravím, kdyby čert na koze jezdil.

2. Chybějící maminka. Ačkoliv žila kousek od nás, nikdy se nás nepokusila kontaktovat. Závěr: mé děti (dítě) dostanou všechnu mateřskou lásku, kterou jsem ze sebe schopná vydolovat. Na předávkování láskou nevěřím.

3. Střídání domovů, pocit, že jsem na obtíž a nutnost se o sebe postarat sama. Závěr: chci jistotu, hlavně jistotu pevného zázemí, nesnáším "velké" životní změny. Nikdy jsem netoužila "vidět svět", protože jsem se prostě neměla kam vrátit.

4. První dvě velké lásky skončily velkou bolestí. Závěr: nechci se zamilovat, protože se bojím.

4. První dlouhodobý vztah skončil partnerovou nevěrou. Druhý dlouhodobý vztah skončil mou nevěrou. Závěr: žárlivost nechci zažívat z žádné strany řeky. Chci vztah, ve kterém se nebudu cítit ohrožená a nechci partnerovi ubližovat.

Tak, co vy?