Re: oplácení stejnou mincí v partnerství/manželství

Strouhaná mrkev,
tak ale to už záleží na té konkrétní dvojici a na té konkrétní frekvenci těchto událostí a na dalších okolnostech ve vztahu.
Mně by to třeba jako jednorázová akce žíly neutrhlo, jako radostí bych z toho třeba neskákala, ale zase kontext našeho vztahu je takovej, že máme toho dobrého "nastřádáno" dost, a ojedinělý "ústřel" jednoho nebo druhého (který je navíc třeba výsledkem nějakých neovlivnitelných vnějších tlaků a ne problémem mezi námi) tu rovnováhu významněji nevychýlí. Jak už jsem řekla: přiznávám každému z nás nárok na to zachovat se občas jako blbec.
My teda neprovozujem u každé věci takovou tu superkomunikaci, co tu vypsala Roya (ostatně v momentě, kdy je člověk nasranej, tak do tohoto způsobu dorozumívání někdy hůř zaplouvá), v zásadě na sobě už poznáme, kdy se ten druhej necítí dobře, že je pod nějakým tlakem, a hrozí mírné bouchnutí kamen v případě dráždění hada bosou nohou, a podle toho se zařídíme a případným eskalacím problémů rovnou předcházíme. A jak říkám, děje se to vzácně (řádově jednou do roka?), a nenecháváme to zajít tak daleko, aby došlo k nějaké nepříjemné konfrontaci, takže celkově se nám takto žije spolu dobře.
Jako kdyby se toto dělo běžně, nebo to bylo modelovým příkladem komunikace ve všech odpovídajících situacích v daném vztahu, tak tam to bych samozřejmě viděla jinak. A jako hlavní věc vidím, co té dvojici vyhovuje. Někomu vyhovuje strávit život "jak u blbejch na dvorečku", takovému páru bych se vůbec neodvážila do toho mluvit. Ale pokud to někomu z daného páru nevyhovuje, tak tam bych doporučila hledání řešení - nácvik komunikace atd.