Re: Dceru velmi trápí lhostejnost a nezájem otce

Je mi to moc líto. Strašně by mě bolelo, že nemůžu dcerce pomoct - myslím tím, toho "koňa", co odešel po 2 letech... /nechci být sprostá/.

Vím, že hledáš. Nějak mi občas vleze "tvoje psaní do mýho oka" :)
Že jsi teď single, to vcelku chápu. Nicméně by to nemělo být za trest pro tebe.
Toto je vcelku těžké pro více žen s dětmi.
Vidím to kolem sebe:
- jedna vytáhla chlapa z dluhů, 2 děti, on nevěra - rozvod, nezájem o děti. /slíbí, děti čekají na chodbě až dojede, bez omluvy nedojede/... Ona nechce dalšího ani vidět, utápí se v práci, aby stíhala nejen finančně.
- druhá zas ví, že neutáhne domácnost, manželství nefunguje už několik let, ale rozseknout to nechce. Manžel je často mimo domov - práce, takže děti i žena plánují dny, kdy on bude doma a kdy nebude. Strašné.
- třetí - psychický bohužel i fyzický teror, několikrát žádost o rozvod, stažena vždy. Děti zmanipulované otcem - po matce "flušou"... Ona nechce děti opustit. Donutil ji opustit práci, on byl vyhozen. Oba stále doma, z čeho žijí, nevím. Rodiče ženy se od ní odvrátili. Nemá kam jít.

Nevím, jestli je to dobou... Spíš ne.

Pokud bys měla širší rodinu,dědu, babičku, strejdu... Mohla bys utvořit alespoň provizorní rodinu, která ale bude fungovat.Ona ta krev často není všechno /i když máte blbé zkušenosti /
Se svou dcerou jsem mluvila hodiny a hodiny. Poslouchala jsem, co si myslí, překvapeně poznávala, že si umí sama tvořit nezvykle vyzrálé názory a pokusila se jí vysvětlit, že být nad věcí a myslet pozitivně není klišé, ale v našem případě věc, která pomůže. Taky v tom duchu žiji :)A holka se z toho po žensku prostě vymluvila. Občas ještě dojde pro pohlazení, ale ví, že tu jsem, že může přijít, že se ju pokusím rozesmát - ono to pro ni je asi v tu chvilku důležité :)

Nevím, jestli píšu pochopitelně, neumím se moc vyjadřovat. Ale pokouším se ti napsat, jak to cítíme u nás :)

P.S. kdybys věděla, jak se zoufale pokouším nepsat nářečím