Re: Vztah dítě-nový partner

My se s nevlastním synem bereme, bere v pohodě i přítele své maminky. A to i přes počínající pubertu (tj. už má sklony zavírat se v pokoji a skypovat si s kamošema atd, dřív jsme si spolu víc hráli, teď už nad výlety víc brblá, že "tam už jsme byli", "mě se nechce"..., ale už to holt není děcko).
Fuška to není, spíš štěstí (že jsou všichni dospělí rozumní, žádné pomlouvání se navzájem atd.) a dodržování základních pravidel (hlavně teda dospělýma, dítě má právo být zmatené nebo nepřející).
Podotýkám, že taky nesouhlasím se spoustou výchovných principů mého muže vůči jeho synovi, ale to není chyba dítěte, takže před ním to neřešíme, naopak mám pocit, že je v řadě věcí malý mnohem rozumnější, než si muž myslí - nějak ho pořád vidí jako malýho kluka (12 let). Já k němu přistupuji mnohem dospěleji.