Re: Dá se žít zodpovědně a šťastně ve vztahu i bez svatby?

Ještě si neodpustím jednu poznámku k tolik opěvovanému a vychvalovanému statutu svobodná matka. Ještě nikdo nevysvětlil, přesto že je tu skoro 300 reakcí, co se získá tím, že se nevdá a vychovává děti jako svobodná matka. Většina tu pořád omílá že je to jen papír, ale ten pro některé pitomý papír, vyřeší spoustu otázek a právních věcí. Jak tu někdo psal, že po svatbě, šel vztah do kytek, protože měl chlap to svý už jistý. Za to nemůže svatba, ale děti. Jakmile žena porodí děti, tak má chlap to svý jistý úplně stejně jako kdyby byl s onou dámou ženatý. Žena prostě po porodu bude nějakou dobu potřebovat pomoct a sex stojí většinou taky za houby, vadaná nevdaná. Dítě ty dva už prostě bude vždycky spojovat, v nejhorším případě tím, že se budou min. dalších 18 let dohadovat o výchově a penězích. To vám fakt nepřijde divný táhnout za ruku jedno dítě, v břiše mít druhé a mlít kecy o svobodě?
Lidi vždycky spojují děti, svatba nesvatba. Pokud se lidi dohodnou, tak i sezdané s dětmi soud rozvede na první stání, dneska soud fakt nebude zkoumat jestli spolu žijete nebo ne, nebude si předvolávat svědky apod. A obráceně, pokud se jako nesezdaní nedohodnete na alimentech a styku s dětmi, tak se soudu nevyhnete.
Pokud se jako nesezdaní chcete vyřešit majetek a jména, tak se musí podstupovat otravné, zdlouhavé a drahé martyrium po úřadech, aby se vyřešilo to, co se svatbou vyřeší automaticky. Přítelkyně na sebe berou ve jménu emancipace a nezávislosti povinnosti manželek, strají se o děti, aniž by si uvědomovali, že ji nenáleží automaticky stejné nároky. To fakt nikomu nepřijde podezřelé, když jeden z páru nechce svatbu, ale děti a společnou hypotéku ano? Já si neumím představit, kdyby se ke mně můj přítel takto postavil, ve smyslu - miláčku, mám tě moc rád, chtěl bych mít s tebou děti, cítím, že ty bys byla úžasná matka, nastěhuj se ke mě, ale svatbu zatím ne, uvidíme časem, neb si nejsem jist, jestli jsi ta na celý život. Fakt vám na tom nepřijde něco špatně?

Ještě jeden takový můj pocit. Nedovedu si představit, že jdu s partnerem těsně před porodem na matriku a tam řeknu-Toto je otec, toho zapiště. To mi připadá tak... NEDŮSTOJNÝ. Neříkám, že to tak je, teď mluvím o SVÝCH POCITECH, jaké bych měla. Cítila bych se jako nějaká běhna, co si dítě s někým uhnala a teď potřebuje úřední razítko, že dítě má otce. Opakuji, mluvím o svých pocitech. Je to pro mě NEDŮSTOJNÉ A PONIŽUJÍCÍ.


Ještě jedna poznámka a už končím. Když je status svobodná matka tak úžasný a suprový a svatba jen "blbej papír", tak proč jsou tato témata tak oblíbená? Proč se nezakládají témata jako: Dá se žít v manželství dlouhodobě spokojeně? Proč mají některé svobodné maminky pochybnosti a shazují institut manželství proto, aby si potvrdili, že je všechno vlastně v pořádku?