Re: Do jakého věku byste se vrátili,kdybyste mohli cestovat zpět časem?

no tak nechci se rouhat, teď se nám daří fajn. Ale pár těch moc hezkých období bylo a určitě bych chtěla ještě tak nějak nakouknout, čichnout, poradovat se .
Jak tu píšete o těch prázdninách u babiček, tak to je to první - s babi denodenně na koupáku, s babi a s dědou pod stanem u řeky, s babi v šicím pokojíku zahrabaná v kupě látek a korálků, s dědou v dílně a moje první pokusy s nářadím....
Druhé období bylo ve znamení mé "koňské lásky", celé víkendy jsem trávila ve stáji, byla dobrá parta, makala jsem jak šroubek jen za příslib svezení tu a tam, dělali jsme sena, řepu, ohrady, no prostě takové to nadšené budovatelství v mých 16-18ti (pravda průserů bylo taky dost, ale to patřilo k tomu) a zároveň střední škola, dojíždění na které jsem nejprve nadávala jak špaček a dneska se slzou v oku vzpomínám na ty nekonečné filozofické debaty a jiné "užitečné" trávení času . No a třetí super období bylo začátek chození s mým mužem a vlastně až do svatby (resp. do dětnosti), hodně jsme cestovali, měli jsme elán, neměli jsme moc obavy (teda i ty obavy byly, ale byla tak nějak víc odvaha se pokusit o různá alternativní řešení a tak). Už jsem nebyla závislá na rodičích, byla jsem s milujícím partnerem a žila jsem si SVUJ život.
Teď s dětmi a tím samým milujícím partnerem je to taky prima, jen .... asi už stárnu nebo mi došel ten elán nebo mi ta rodičovská zodpovědnost nějak zabraňuje v tom spontánním prožívání radosti (za vším vidím bubáky a možnosti zranění a věci co už mi nedávají smysl a dříve mi to nevadilo). Občas si přijdu že jsem mentálně fakt jak důchodce. Tak by možná stačilo, kdyby mi zase "přeplo" v hlavě a opustily by mě ty strachy (jedna hodina s dětmi na nových kolech je pro mě adrenalinový a stresový zážitek horší než bungee jumping....).