Re: Ruská modrá kočka

Mám ruského modrého kocoura a je to nejmilejší a nejmazlivější kocour, jakého jsem měla. S tou plachostí je to jinak - vůbec to není plachá kočka, tedy alespoň ne v bližší rodině. Naopak musí být absolutně všude, vše prozkoumat, pořád se připomínat (i si mňoukne), pořád se mazlit, nechat se nosit (teď zrovna se lísá). Ovšem plašší je pokud přijde návštěva - téměř nikdo mi nevěří, že ho doma máme, protože se vždycky někam zašije (jakmile je návštěva pryč, vyleze a musím ho umazlit nebo je schopen se mi zamotat pod nohy, pod ruce, pod deku...a ještě u toho nadává). Jen návštěvy, které k nám chodí častěji, ho postupem času vidí víc a víc - až nakonec začne "oslintávat" i je.
Jak píšu, je dost komunikativní...ale není hlasitý, jen si mňoukne (třeba spí v bedýnce, já se zvednu, on se probere a už si mňoukne, musím ho podrbat...). Kam jdu, tam jde, otevřu skříň, je uvnitř, vlezu do vany, vleze do vany...chodí za mnou víc než náš pes.
Je to velmi něžná kočka, klidná, společenská (někdy až otravná )neagresivní a absolutně nezáludná, vůbec nevím, že má drápky. Děti si s ním hrají, muchlají ho, "tahají" ho, nechá si to líbit...ale nesmí být moc hlasité, to pak raději kocour odejde.
Teď jsou našemu kocourovi dva roky, už je celkem klidnější, ale jako kotě byl tedy dost temperamentní, občas jsem měla pocit, že běhá i po stropě. Aportuje a opravdu musí u všeho být.
Tak nevím, jestli jsou všechny rusandy takové, ale nám ho chovatelka hodně vymazlila. I když, teta má také ruskou modrou kočku a to je také vrnící mazel, jen se na ni člověk podívá (a také se před návštěvami schovává, ale těm, které zná, nedá pokoj a musí být stále s nimi).