A pro tebe je to nejspíš navíc první vážný vztah, ne? Myslím společné bydlení s chlapem... A asi jste spolu před dítětem moc nebydleli, že?
Co už...
Myslím, že z tebe mluví únava + perfekcionismus...
Myslím, že kdyby jsi s ním jednala jinak, nechodil by se ptát na každou ptákovinu... Ale chápu, že jestli mu permanentně děláš scény (rozhovory), že už zase blbě umyl nádobí, že se tě chodí na všechno ptát, aby se ujistil, že to nedělá špatně a že zas nedostane vynadáno... Pak ale zas dostane vynadáno, že se na všechno chodí ptát. Chudák

Chápu, že si od dítěte potřebuješ odpočinout, ale co takhle si to udělat tak, aby sis odpočinula od dítěte, ale on nebyl pod tlakem, že se stará špatně? My to měli v tomhle období tak, že o dítě se staral táta večer - dala jsem mu dítě nakrmené, vykoupané, přebalené, zavřela jsem se do ložnice a po mně potopa. Oni si spolu už jen pěkně pohráli nebo pokoukali na televizi a táta uspal.
Jinak - můj muž je v domácnosti schopný, léta žil sám, ale co se týče dítěte, tak ho taky diriguju, ale JINAK sakra. rozhovory a výčitky skutečně povedou jen k tomu, že ti řekne časem, ať si to děláš sama, když on je podle tebe tak neschopný. Já už bych ti to řekla dávno a on to možná nedělá jen proto, že má respekt k "tvým hormonům".
Tj. chci aby umyl nádobí? Tak mu dám na kuchyňskou linku všechno špinavé.
Chci, aby oblékl dítě na ven? Tak mu dám na hromádku oblečení(Vč. rukavic atd.) a zatím se jdu v klidu oblékat sama.
Chci, aby vzal dítě na procházku ven? Tak mám připravenou plně vybavenou přebalovací tašku, kterou mu strčím ke dveřím...
Jedu na 5 hodin pryč? Řeknu mu: teĎ jedl. Oběd kolem půl dvanácté, v ledničce má misku nachystanou, ohřát v mikrovlnce 30 vteřin. Pak ať jde spinkat, až se probudí, dej mu banán. ve tvém případě možná napsat na lísteček.
Když to udělá jinak, nekritizuju, pochválím, že to tu beze mě krásně zvládli. Jak jsem ráda, že jsem si mohla přispat... atd.
Samozřejmě, že i můj muž je schopný udělat ptákoviny - stylem - dítě se probudí, on ho přebalí (ze suchý plíny, do suchý plíny, místo aby ho posadil na nočník a nechal vyčůrat, tj. vzápětí musí přebalovat znovu, že...). Ale to beru spíš jako pobavení, než že bych mu kolem toho dělala přednášky.
Myslím, že by ti prospělo, kdybys tyhle maličkosti brala s nadhledem. Taky bych se mu v dobré chvíli omluvila, že vím, že jsem protivná a často malicherná a že i já na sobě zkusím pracovat a že si moc vážím, že mi pomáhá. Že to jsou hormony, únava a pro nás oba nová situace s miminem a že věřím,že si na to oba časem zvykneme a naučíme se to.
Osobně totiž razím zásadu, že ani já nejsem zdaleka dokonalá partnerka, takže nemůžu vyžadovat dokonalého chlapa. A že hádat se stojí za to, až když o něco opravdu jde. A to pár neumytých hrnků opravdu (podle mě) není to životně důležité...