Promiň, nemám čas číst diskusi, tak nevím, ce se tu předemnou píše, ale cítím nutnost napsat odpověď na tvou základní otázku: "Jde po tolika letech ještě milovat?"
ANO, JDE!!!!!
Za měsíc budeme mít 26 let po svatbě, ale před svatbou jsme spolu byli 6 let, takže mohu naprosto upřímně a z celého srdce napsat: ANO, lze se milovat i po 32 letech!
Svého muže miluji. Také ho respektuji, obdivuji, občas jsem na něho naštvaná, občas jsem ráda, když na víkend odjede k rodičům a já si od něho (nebo od povinností, které mám s jeho přítomností spojené) odpočinu. Vážím si ho, důvěřuji mu, přitahuje mne. A přes všechno, co mně na něm občas štve ho miluji.
Můj muž miluje mne. Dokazuje mi to tisíci maličkostmi - třeba minulý týden jsme byla s dcerou u svých rodičů a starší dcery, od kterých žijeme 300 km. Muž nás tam odvezl 1.2., 3.2. se vrátil domů, celý týden chodil do práce, denně mi telefonoval..., v sobotu 9.2. pro nás přijel a 10. nás přivezl domů DO VZORNĚ UKLIZENÉHO BYTU. Jestli toto není důkaz lásky. tak co jiného!!!! (On ví, že když odjíždíme, tak se snažím mít vždy uklizeno, abych se vracela do uklizeného. Já vše vytřela, utřela prach vysála a tak toho 31.1. před odjezdem, ale kdyby to v pátek 8.2. neudělal, tak by to bylo poznat, že je to týden neuklizený....).
Mimochodem moji rodiče byli spolu na Silvestra 62 let (z toho 61 jako manželé) a taky se dosud milují. Když vidím tátu, jak mamce ráno vaří kávu, nebo mamku, jak mu nese k televizi deku, aby se přikryl - to jsou takové krésné projevy lásky, že jim to až závidím... Ale ne, nezávidím, my máme asi taky "dobře našlápnuto"

..