Re: Ahoj

Teda ještě pár takových nocí a budu K.O. Jaks to mohla vydržet tak dlouho, Edvi? Mladej je vzhůru tak po hodině a půl, max po dvou, potřebuje se napít a zas usne, ale mě pak chvíli trvá, než znovu zaberu, takže spím tak hodinu a znovu budíček.

Koberec jsem si prozíravě ještě před dětma pořídíla tmavě zelený, takže fleky na něm nejsou tak nápadné. Ale jetý už je pořádně, hlavně proto, že chlap tahá skoro všechno jídlo do obýváku, nevím, proč mu připadá lepší jíst na mrňavém stolku s koleny pod bradou než
v kuchyni, asi si to zvykl kvůli televizi, jenže tu má i v kuchyni, a stejně furt leze sem a kluci ho pochopitelně napodobují. Když je včas odchytím, vracím je zpátky do kuchyně, jenže nejsem taky pořád doma, že. Jak to tu fungovalo, když jsem chodila do práce, to si radši nepředstavuju.

A jinak mě manžel pobavil, když mi večer popisoval, jak proběhla včerejší návštěva na ORL. Neměl s sebou
M. průkazku, to jsem zjistila chvíli po tom, co odjeli. Tak jsem mu poslala sms s rodným číslem. Sestra na něho vyjela, že se má vrátit pro průkaz, tak jí na to řekl, že je po noční a že fakt nebydlí naproti, aby se vracel. No hned byl podezřelej. A pokračovala doktorka, když jí řekl, že byl kluk nemocný a bral ATB, tak se hrozně divila, že neví jaká a co mu vlastně bylo. Prý rozhazovala rukama a vy jste jako kdo, soused nebo co, že o tom dítěti nic nevíte. Přece když máte dítě, tak se musíte zajímat o jeho zdraví. Tak jí řekl, že má děti tři a vytáhl z kapsy kousek krabičky od těch ATB, který jsem mu doma strčila. No nic, napsala mu léky za třista a v pondělí kontrola. Tak nevím, jestli ho tam mám znovu poslat, aby dr. netrefil šlak. Asi sbalím všechny tři kluky a předvedu jí takový menší cirkus.