Chápu ji

Svým způsobem učitelku chápu,popíšu (jestli to jde napsat tak, jak to cítím).
Moje dcera měla od cca 3 let "nej" kamarádku. Bydlela dvě patra nad námi, denně se spolu hrály venku, když bylo škaredě, tak se velice často navštěvovaly. Chodily spolu do školky, kde si spolu vystačily, pak i do školy. A ejhle, nej kamarádka se odstěhovala hodně daleko. Dcera vyhasla, hrozně smutnila, nic nechtěla, byla prostě vyřízená. Za pár týdnů se okolnosti změnily, kamarádka se vrátila. Ale už nebydlela s námi ve vchodě. Vidí se ve třídě, sem tam u nás doma. A jamile se holky trošku "vzdálily", kontakt je de facto nejčastěji ve škole, tak už na sobě nejsou tak závislé, najednou se ve škole a v družině dcera naučila hrát si i s jinými dětmi.
Takže možná to učitelka myslela nějak takto.

(p.s.: ve škole spolu neseděly ani v první třídě, učitelka je musela dát každou do jiné řady, jinak pořád štěbetaly)