Re: Svatba - rozvod

Já vím. Taky jsem toho svýho skoro uhnala. Když jsem byla těhotná, tak podle něj by bylo lepší počkat, to jsem se teda vzepřela, jsem stará konzerva, pro mě bylo nemyslitelný, že půjdu někam hlásit na úřad, že on je opravdu otec. Neuměla jsem si představit, že mu budu vařit, prát, starat se, ale nebudu jeho žena, ale "ta co je s ním", nebo "ta co s ním žije". Neskousla bych to, že si nechává zadní vrátka a já se klepu strachy, že skončím zpátky u rodičů. Neumím to vysvětlit, mě prostě status svobodná matka co žije s otcem svých dětí přijde prostě tak nějak ponižující a nedůstojný. To ale rozvádět nechci. Zkrátka jsem ho prostě přesvědčila já.

Chápu ale, že každý se přesvědčit nedá. Tahle doba je blbá, nepřeje rodinám, všechno se tak nějak rozpadá a nefunguje.

Ono se sice hezky teoretizuje o tom, že by se lidi mělo dřív brát, ale co když toho pravého člověk potká v 18? To že jsem se ve 20 vdala a měla dítě mě pronásleduje celý život. Když jsme se brali, skoro všichni si klepali na čelo, personalisté si mě prohlížejí s opovržením, hlavně když byl cipísek miminko jsem poslouchala poznámky o antikoncepci. Skoro všude hledají mladé a perspektivní lidi, lidi jsou horem dolem přesvědčování o tom, aby se nebrali a měli děti co nejdýl to půjde. Z toho pak logicky vyplývá, že se prodlužuje doba kdy spolu lidi jen tak chodí, ale že by to vztahům nějak prospívalo a s postupujícím věkem byli lidi vybíravější a opatrnější mi nepřijde. Spíš naopak. Hlavně ženský pak slyší bouchat bio hodiny hodně hlasitě a berou co se dá.