Re: nevhodné chování při hodině

Trest není dobrý nikdy.
Narušuje vztah trestajícího a trestaného, trestaného ponižuje, bere motivaci, zamlžuje podstatu věci... atd.
Už vůbec není důvod, aby se dítě chodilo omlouvat učiteli, na něm se nijak neprovinilo, protože ve škole není kvůli němu ani učitel není důvod ke slušnému chování.
Děti by měly vědět, proč a jak je žádoucí se ve škole chovat. Ne ze strachu z trestu, ale proto, že vím, k čemu a proč existuje sociální chování, proč je na rozdíl od antisociálního výhodné, i když často namáhavé a momentálně nepříjemné, a že účastnit se vzdělávání je čest a svátek. Jo, zní to asi divně, ale jiná cesta nevede vpřed a dávno se to ví.
Prakticky: kázeňské sankce mají být jasně dané a definované předem, sociální chování hodnoceno, mj. třeba takové chování, pokud to není banalita typu že kluci ječí z rozjívení a stačí je normálně napomenout, ale zjevně provokují a torpédují práci skupiny, patří na komunitní kruh. Ne posuzování toho, jak "vhodný trest" učitel udělil. Jinak je při takovém chování přiměřená a logická sankce dočasné oddělení od skupiny, což ale předpokládá sounáležitost dětí se skupinou a základní úctu k učebnímu procesu, to je u nás málokdy (ale dá se to, mně se to u tříd, které jsem učila jako třídní, většinu dařilo), plus byrokratické potíže s realizací. Pak holt zbývá jen "záznam" a následná práce s ním. Dá se s tím pracovat, když se to dělá spravedlivě a důsledně, ale není to moc dobrá metoda, je těžkopádná a s velkým potenciálem ke konfliktu a zneužití.
Mně v praxi docela fungovalo požádat dítě o vysvětlení toho, proč se tak chová. I písemně, alespoň stránka textu. Je to dobrá zpěná vazba i pro učitele. Musí se to pak ale s dítětem diskutovat, opravit chyby, vrátit zpět na klasickou češtinářskou opravu atd. Hodně práce s tím.