Re: ADHD

Veroniko, moc dobře vím, o čem mluvíš. Mám syna 11 let s ADHD a impulzivitou. Že je živější, jsme zjišťovali průběžně, prostě to nebylo dítě, které najdeš tam, kam ho postavíš. Nástupem do školky to bylo jasnější. Nejhorší to podle mě bylo okolo jeho pěti let. Nebyla s ním rozumná řeč, často jsem musela řešit různé kázeňské prohřešky ve školce, takže jsme vyhledali psycholožku. Moc nám pomohla, a to myslím nám rodičům, protože nám vše vysvětlila a hlavně dodala optimismus. Naše dítě není nevychované, nezvladatelné, agresivní, jen mu ty pochody v mozku neprobíhají jak mají, rychleji jedná, než myslí. Po dohodě s psycholožkou chodím se synem k psychiatrovi a s nástupem do školy jsme zvolili léky. Mám pro to své důvody: naše školství není připravené na tyto děti, pokud dítě ve škole vyrušuje, učitele to dráždí, irituje, má tendenci si dítě zařadit do škatulky, ze které již není úniku, chci, aby mé dítě ve škole sekalo latinu, pomohu mu dokázat se soustředit a ve volnu nechám průchod jeho temperamentu. Také jsem se nechtěla dočkat situace, že třeba mého syna nepozve spolužák na oslavu narozenin, protože se s ním potáhne, že je divoký. Už tak nás psycholožka upozornila na sníženou sociální inteligenci syna. Takže začal s Ritalinem, nyní bere Strateru. Jsme spokojeni. Jednak už bych řekla, že CNS dozrává a syn si dá říct a ty léky mu opravdu pomáhají v koncentraci. Jasně, řešili jsme záchvaty vzteku, neadekvátní řešení nějakých situací ve škole, ale nebojím se syna pustit na tábor, spát ke kamarádovi. Hodně sportujeme, hodně jsme se mu vždy věnovali, nyní už o naší společnost tolik nestojí, ale je to tím, že má spoustu kamarádů a tomu jsem ráda. Z toho jsem měla strach, když jsem viděla, jak nemotorně řeší konflikty ve školce. Fakt mě to hodně trápilo a hodně jsme se tomu věnovali, jen to není jako vypnout knoflík. Proto mě vždycky "pobaví", když tu na diskuzi o zlobivém dítěti v kolektivu čtu, jak s tím rodiče nic nedělají Protože to přece soused ví nejlépe. Držím palce a neboj se poradit s odborníky.