Zamyšlení o MDŽ

Chtěla jsem ze zeptat, jak se díváte na tento den (záměrně neuvádím svátek)? Já jsem z generace Husákových dětí, tj. ve škole jsme dělali papírová přáníčka, maminkám a učitelkám jsme kupovali tulipány - to si pamatuji jako dnes, vždycky vydržely snad jenom jeden den. V práci u mamky se prý dělaly chlebíčky a chlapi se opili. Prostě klasika... Jako dítě jsem vnímala jenom tu nalejvárnu, takže jsem na tom samozřejmě neviděla chlup dobrej (stejně jako 1. máj, 8. květen atd...). Po revoluci se na to zapomělo, já jsem měla taky jiné starosti než dumat nad bojem žen za volební právo, ale v posledních letech mě tento den nepřipadá až tak mimo. Když jsem si o tom něco přečetla a vím, že to nevzniklo za socialismu,jak se nám snažili vštípit soudružky učitelky, ale byl to skutečně boj o volební i jiná práva žen, tak si říkám, že ty ženský musely být strašně statečné, bojovat za něco, kdy se na ně 90% společnosti dívalo jako na blázny. A navíc, je to možná lepší svátek než Valentýn, kdy na nás útočí akorát plyšová, čokoládová a kdovíjaká srdce. jako že by si ženy zasloužily nějakou kytičku, klidně i do zaměstnavatele, jak to bývalo. Den matek to nenahradí všem ženám, i když je to dobré obnovení tradice.