Re: Je malicherné vyžadovat uznání?

Ono mi přijde, že je to ale dané mentalitou toho či onoho kraje. Jsme jihomoraváci žijící už hromadu let v jižních Čechách. Šíleně jsme zpočátku trpěli resp. těžce jsme snášeli, že když nás někdo pozval na návštěvu, tak vrcholem jejich pohostinnosti byla minerálka a mísa s jablky (v lepším případě). My jsme přišli s nějakou mňamkou jako je na jižní Moravě zvykem - třeba bonboniéra, chipsy, ovoce, džus... hostitelé bývali zaskočeni nemile (od pohledu), vše sbalili schovali a my pak seděli u minerálky či vody či čaje na sucho V jednom případě nám pak za měsíc jedni přinesli igelitku plnou nákupu (nekecám fakt nákupu) s tím, že to máme na oplátku a příště už nic nosit nemáme Bylo to pro nás nové poznání - když jdeme na návštěvu, tak jít zásadně najedení. Je pravda, že tu se moc dlouhé návštěvy nenosí
Když jedeme a když jsme ještě žili na jižní Moravě, tak jsme hostili návštěvy jako ony nás se vším všudy - několik chodů, slané, sladké, ovoce... návštěvy byly v řádu hodin - klidně od poledne do večera třeba i noci. Tyhle návštěvy prostě milujeme a strašně moc si je užíváme - k jedněm známým takhle jezdíme rok co rok - děti necháváme u rodičů (protože hostitelé mají už děti dospělé) - přijíždíme okolo 16 hodiny a odjíždíme s půlnocí Nepopírám, že občas má můj žaludek problémy, ale jednou za rok to snesu
Nechválíme do nebes, není to ani potřeba - ono bohatě stačí poděkovat za skvělou pohostinnost, poděkovat jim za péči, kterou přípravě všeho věnovali - u nás mě to vždycky skoro dohání k slzám dojetí, lítosti..., protože vím, že rok s nimi takhle nepobudeme... Úžasné na tom je, že v podobném duchu se nesou všechny návštěvy, které takhle na jižní Moravě absolvujeme

Ale abych jihočechům nekřivdila - máme tady už i známé, kteří nás zvou na obědy, zákusek... a trávíme u nich celá odpoledne; oni u nás taky tráví hodinové návštěvy... Jsem za těch pár lidí tady hrozně moc vděčná, protože se nám o to míň stýská po jihomoravácích a tamních zvyklostech