Matky - umělkyně

Před dětmi jsme hodně tvořila. Nepředstavujte si nějaké techniky co se dají dělat někde v koutku obýváku. Prostě šílená abstraktní díla třeba i o rozměrech 3x3m. To se ještě dalo i s jedním dítětem.

Als se dvěma mi na barvy sedá prach. Mám teď takové obrovské vnitřní pnutí tvořit, ale nemůžu když mě u toho někdo (děti) ruší já se do toho prostě nemůžu ponořit.

A navíc mi to můj cvokař vřele doporučuje

Nehledě na to že já prostě o těch dílech potřebuju přemýšlet potřebuju aby mě to nějak vcuclo. ... což jde blbě když se mi hlavou oní složenky, vyšívací bavlnky do školy, tepláky do školky, nové barčkorky......

Já nedokážu sesynchronizovat to když mám akutní potřebu tvořit a kdy na to mám prostor.

Jak to máte vy ostatní umělkyně?