Odchod od psychicky narušeného člověka během bankrotu

Ahoj,
už jsem sem psala, jestli odejít či ne od manžela.
Už to nedávám. Má schizoafektivní poruchu, do toho deprese, do toho pil dost alkohol, nakonec se mi ho pomocí jeho psychiatra podařilo dostat na hospitalizaci. Měl by tam být cca 6-8 týdnů, aby se vyloučil alkohol a zjistilo se, zda mu působí léky, které má, nebo změní medikaci. Je tam 4 dny a už chtěl 2x podat revers, že tam s těmi blázny nebude.
Řešila jsem tu i jeho podvod s náctiletou slečnou, který si prý nepamatuje, ale to, že si s ní cca 3 týdny zpět dával další rande, to už neřeším.
Strašně se mi odcizil, nedokážu si s ním představit další existenci, hlavně, co se intimit týká. Máme 3-letého syna.
Do toho řešíme osobní bankrot. Žádost podáme začátkem týdne. Mám vše připravené, jen dořešit ověření podpisů a dá se to na soud.
Cca týden zpět, byli jsme ten den u poradkyně, co nám pomáhala s bankrotem, se naše situace dost vyostřila. Řekla jsem mu, že potřebuji čas, po tom všem co se stalo a na intimity nemám ani pomyšlení.
V té chvíli mu hráblo. Začal řešit, že se druhý den odstěhuje, vezme si s sebou malého, že to stejně chci atd. A když jsme dorazili domů, vytočil se natolik, že se rozhodl s šíleným pohledem, že mě zabije a utíkal do kuchyně pro nůž.
Vzhledem k tomu, že jsme na samotě u lesa a pomoci bych se nedovolala, natož utekla potmě v noci, přepla jsem na ukecávání a naštěstí se mi ho podařilo uklidnit. Ale v jeho očích jsem viděla, že by to opravdu byl schopný udělat. A pak chtěl obejmout. Já vyklepaná strachy,...Teď jsem ráda, že je hospitalizovaný a mám na chvíli klid.
Jenže, co s tím bankrotem? Podat ho musíme, jiná šance není, já se ho bojím, i když se navenek tváří, jak strašně mě miluje, ale já už vím, čeho by byl schopný.
Dnes jsem za ním byla, donést cigarety atd a v pondělí ho vyzvednu, zajdeme ověřit podpisy a vrátím ho zpět. Musím se tvářit, že je vše bez problémů, aby ten bankrot vyšel, ale nevím, jak dlouho se dokážu přetvařovat.
Dnes mi to řekl trefně: miluji tě a nedokážu bez tebe žít, jsi jako moje máma"
Ano, přesně tak se cítím, jako jeho máma. Starám se o všechno a on maximálně udělá dřevo, a má hromadu plánů, které nikdy neuskuteční. Syna má moc rád, ale co se týče výchovy, syn si s ním dělá, co chce. Nemá absolutně žádnou autoritu ani výdrž. Radši mu dá, co chce, aby měl klid.
Během bankrotu příjdeme o bydlení na hypo, pokud vše výjde. Jemu zbyde cca 8 tis. a mě 9 tis. na živobytí, musím si udržet práci v Praze, školku nemám zatím a z čeho jít do podnájmu?
Mě už hrabe. Snažím se vše zvládat, ale moc mi to už nejde. Přes týden je syn u tchýně, abych se dostala do práce, mám ho vlastně jen víkendy a teď je na atb, takže zůstal u tchýně a já přes víkend sama doma.
Ani nevím, co po vás vlastně chci. Možná jsem se potřebovala jen vypsat. Ale pokud má někdo něco podobného za sebou, budu ráda za všechno.