Re: :)

Já myslím, že by se měl posuzovat případ od případu...a vzít v úvahu všechny zúčastněné, a to opravdu nejen děti. Do té doby CELEK se rozpadá, trhá a je potřeba, aby ty zbytky a pak nové celky nějak fungovaly ke spokojenosti všech. Pokud má tatínek (maminka) třeba novou rodinu, je hodně zvýhodněný proti tomu opouštěnému...a pokud ten opuštěný se má možnost vrátit ke starým známým, blízko původní rodiny a tak, bylo by fajn, kdyby mohl...
To vše ne proti dětem, ale i kvůli nim...dítě těžce snáší nešťastného rodiče.
Dítě do 12 let má neobyčejně silnou vazbu na maminku - od narození stále slábne, ale tato vazba se nedá zrušit, je nenahraditelná, a dítě i nadálku svým způsobem "cítí" mámino rozpoložení. je to už delší dobu, co jsem četla nějaké americké výzkumy tohoto typu...bylo to i u maminek ve vězení a tak...v souvislosti s pěstounstvím a adopcí.

vždyť je to i běžně vidět, jak ty cáry původní rodiny jsou stále plné vzájemných emocí a vztahů, myšlenek a tak...takže je ideální,a by oba původní rodiče byli spokojeni, aby na sebe nemysleli ve zlém, aby se ani jeden necítil ukřivděný....a pak na tom budou profitovat i děti.
Ideální stav po rozvodu většinou stejně neexistuje, ale nelze na vše koukat stejnou optikou, každý máme jiné vlastnosti a jiný způsob zvládání životních situací.
Já bych to prostě asi nedala, pouze za cenu velkého osobního trápení se a pocitu jisté oběti vůči dětem...a to taky není správný přístup.