Re: PEC

Zdravím Hanko. Od narození jsem navštěvovala pana dr.Slavíka,v té době vynikající ortoped v Plzni, který mě i operoval. Mé tenkrát vystrašené mamince vysvětlil způsob léčby.Zajímala jsem se o léčbu dnešních dětiček, opravdu se neliší. Bylo to o naprosté trpělivosti jen a jen mých rodičů. Jak mi mamka vypráví,sádrování předcházelo neustále cvičení na uvolnění svalstva a bandáže. V půl roce sádry,do pěti let cvičení a denně na spaní dlahy-ty opravdu pravidelně. Bolest jen při cvičení, sádrách a po operaci, kdy jsem se učila znovu chodit.
Boty pevné, kotníkové, vč.ortop. vložek. Operace jen jedna, pak ročně do 18 let kontroly. V lázních jsem nikdy nebyla,ve školce jsem šlapala stromeček, na tělocvik omezení-kladina a dlouhé pochody-píchání v kotnících. V průběhu růstu se nic nezměnilo, klenbu nohy mám dodnes zborcenou, chodím pata-palec, a pata je široká,vystouplá. Šlachy jsou dodnes zkrácené, nejde chodit na vysolém podpadku. Jinak se v obuvi neomezuji, ve sportovních botách stále nosím ortopedické vložky, nejlepší kotníková pevná obuv.
Jak se zmiňovala jedna maminka - lýtko je tenké, vada dodnes viditelná. Lékaře jsem po plnoletosti navštívila naposledy před 12 lety a to na doporučení. Jednalo se o úpravu vyklenuté paty-osekání kostí. Vše by bylo moc bolestivé a dlouhodobá léčba. Protože jsou nohy zcela ploché, dnes skolióza páteře, někde se to odrazit musí.
Vadu vnímám jako součást mého života, ne jako postižení, naučila jsem se sama lyžovat, zvládla jsem i 3týdenní vysokohorskou turistiku. O co jsem v životě přišla? Ve 13 letech jsem dostala sníženou pracovní schopnost a zamítli mi studium na zdravotní škole (tam by jste ty tohy musela moc zatěžovat).
Nohy opravdu nešetřím, naopak cítím, že stojím opravdu na dobrých základech - vydržím o moc více i po té psychické stránce. Přeji pěkný den