Re: Voní to u vás doma?

Miluju vůně.
Všechny.
Pamatuju si vůně dětství, mládí, dospívání...pamatuju si, ve které době jsem čím voněla, jak voněl náš byt, byty mých kamarádek, mí partneři....
Jako malá jsem poslepu poznala komu z rodiny která věc patří - jen čichem - ani jsem tu věc nemusela držet.
Jak cítím nějakou známou vůni, "musím" přijít na to, koho nebo co mi připomíná....a většinou na to přijdu.
Také mám pár věcí po babičce a dědovi....a občas přivoním....děda kouřil fajfku..směl jen venku, ale i tak je to pro mě skoro neopakovatelná vůně...až tuhle jsem potkala pána, co voněl stejně - vsadím se, že kouřil i stejný tabák......úplně jsem ho fetovala - a zase jsem byla na chvíli s dědou.

U nás doma to asi ale nijak extra nevoní - prostě tak nějak normálně.

Zvíře momentálně žádné nemáme, dřív jsem si občas zapálila aromalampu, pak jsem se někde dočela, že ty zplodiny nejsou 2x extra zdravé...tak spíš kápnu aromaolejíček na takový savý (z neglazované keramiky ???)jehlan a nechám ho jen tak vonět.


Jednou mi říkala sousedka, že vždycky pozná, že jsem přišla, nebo odešla, že to na chodbě hezky voní - tak snad já osobně taky nesmrdím....