Tak já se přidám

Moje drahá dcera slyšela jak venku hučí vítr a povídá :" mami, to fouká limuzína, že jo?" / namísto meluzína /

A ještě jednu příhodu. Učila jsem na ZŠ a byl asi listopad. Děti jsem ještě neznala, protože jsem v té třídě měla 1 h týdně a měla jsem všechny 6. třídy, takže spousta jmen a tváří.
Při výkladu chodím po třídě a musela jsem se pro sebe usmívat, když jsem si všimla, že kluk v 1. lavici má opálený obličej a bílé oči od lyžařských brýlí- jako sova.
Potlačila jsem smích a vykládala dál. najednou stojím u zadní lavice a tem kluk tam seděl.Hlavou mi blesklo, že jsem se asi spletla a byl tam. Za chvíli stojím u té 1. lavice a on tam seděl zase.
Já blbec myslela, že se pořád stěhuje z místa a namísto a začala jsem ječet.
"No, co to má znamenat? nejdřív sedíš tady a potom vzadu". V tu chvíli jsem ztuhla- on tam byl taky- byl to jeho brácha dvojče. V tu chvíli děti řvaly smíchy a já s nima, až mi tekly slzy a do konce hodiny jsme už nic neudělali.